Tak jsem zase student

V pondělí jsem se probudila s plánem jít konečně na nějaké ty památky, které jsem ještě neviděla. Teda kromě St. Paul’s Cathedral, kterou jsem spatřila náhodou při mém „hledání se někde.“ Nasnídám se a vyrazím. Třeba konečně uvidím to Trafalgar square a Big Ben a Piccadilly a prostě všechno!

Když jsem doma sešla dolů po schodech a sotva stihla pozdravit Míšu a Paula, čekalo mě menší překvápko. „OK, Jana, I think you should start with some school. Mainly, you are here for learning English.“ řekl Paul rozhodně a podíval se na mě tak nějak „otcovsky“. Vzápětí mi nabídli i vyšší plat, když budu jednou týdně zvládat práci jejich dosavadní uklízečky. No tak co, jednou týdně uklidím celý barák a budu mít konečně na školu. „Ok, I take it,“ řekla jsem. „Do you want to start at school today?“ zeptal se Paul. Cože? To jako dneska? Jako fakticky rovnou? Ve škole jsem se byla podívat minulý týden na ukázkovou hodinu a moc se mi to líbilo. V podstatě jsem neměla na co čekat. Navíc jsme se s Paulem domluvili, že mohu začít rovnou a školné budu postupně splácet. „Ok, I can start today.“ Takže jsem místo památek, jela do školy.

„Hi Jana, you are back. Nice to see you again,“ řekl nějaký Terry, který tam pracuje asi jako učitel a koordinátor kurzů. Minulý týden jsem už navíc absolvovala gramatický test, aby zjistili, jak jsem vlastně na tom. „Your result is upper-intermediate level. It is really good. Congrats,“ řekli mi tehdy. Cože? Já a upper-intermedite? Vždyť ani nevím, jak se anglicky řeknou papuče. Prostě jsem se v testu rozpomněla na anglickou gramatiku z gymplu. Na to jsem odvětila jen, že děkuju a že psaná angličtina je vždy jednodušší než ta mluvená. V testu jsem měla totiž čas na rozmyšlenou, ale potom v reálném rozhovoru už rozhodně čekat nemůžu, než se rozpomenu.

Ve škole jsem potkala Magdeleine z Francie, která zase nadávala na všechny školy v Londýně. Dokonce i na tuto. „Schools in London are big shit, you know?“ řekla přesně. „Really? I think you can be happy because you didn’t see czech teachers for English. You know?“ odpověděla jsem a přitom se mi vybavily naše trapné hodiny angličtiny na vysoké škole, kde měli všichni ve třídě pocit, že umí anglicky líp než sama učitelka.

The Praxis English School & Language Gym. To je super, tak oni tam mají i posilovnu. Myslela jsem si :-D. Jo, tak tu tam sice mají, ale v jiném slova smyslu. Po třech hodinách intenzivní angličtiny jsem přišla domů zničená skutečně jako z posilovny. Lehla jsem a kdybych nemusela pracovat, tak asi spím po zbytek týdne :-D.  Mohu chodit od pondělí do soboty kolikrát chci a mám to na tři měsíce. Nevím, jestli si po třech měsících troufnu na certifikát, ale rozhodně vím, že moje angličtina bude určitě lepší.

Druhý den ve škole

Dnes jsem zažila druhý den ve škole. Hodina začínala v 10.30 ráno a já přišla klasicky pozdě. Zase pozdě. Já se prostě nenaučím nikde přijít na čas! Naštěstí jsem šla s Magdeleine, tak to aspoň nevypadalo tak blbě. Přisedly jsme si k nějaké Sarah ze Španělska, kterou už Magdeleine znala.

Ve skupinách jsme měli za úkol opravit esej. Najít chyby, nahradit nevhodné výrazy nebo to zkusit napsat lépe. Já, Sarah a Magdeleine jsme tvořily velice výbornou mezinárodní skupinu ovšem s tou nevýhodou, že Magdeleine umí dobře španělsky. Takže při plnění úkolu jsme mluvily anglicky, a pak nevím, co se stalo, ale najednou Magdeleine mluvila se Sarah plynně španělsky. Říkala něco jako: „Blabla blablabla haha blablabla, okey?“ :-D No nerozuměla jsem ani slovo a to mám základy španělštiny.

„Hey, I don’t understand you. Speak in English,“ řekla jsem a holky se omluvily. Pak jsme pokračovaly v úkolu a Magdeleine měla hroznou potřebu zapřemýšlet ve svém rodném jazyce. A tak nahlas začala mluvit francouzsky. Tak to už jsem nerozuměla ani já a ani španělská Sarah. „Dobře, tak já teda začnu mluvit česky.“ řekla jsem česky. A na to jsme se smály všechny tři :-D. „Try to think only in English,“ řekl nám učitel, který sledoval celou vtipnou „mezinárodní“ situaci :-D.

Potom jsem se ocitla na nějaké skupinové konverzaci. To bylo super jen do chvíle, kdy jsem měla ve dvojici konverzovat s nějakým Italem na téma computers and technology. Paráda. Oba jsme si řekli, že jsme na techniku úplně tupí a že já jsem au-pair a on číšník. Navíc jsem mu vůbec nerozuměla, co říká, protože s jeho italským přízvukem mi to opravdu nešlo. A neptejte se mě, jak se jmenoval, protože já rozuměla, že se jmenuje Santa a to je pěkná blbost :-D. „What? Once more, please. I don’t understand you. Please use another word.“ Ano, tohle vše jsem používala prakticky celou polovinu naší konverzace o počítačích. Byly to asi nejdelší dvě minuty mého života. Vysvobodilo mě pak prohození účastníků v konverzacích a sešla jsem se ve dvojici zase se známou Magdeleine. Ta je trpělivá a když nevím, pomůže.