Smažená
ryba a hranolky. Po příletu jsem se rozhodla tuto místní šmakuládu vyzkoušet.
Je to hnus. Jsem ráda, že se má ryba stihla vykoupat pouze v oleji,
v poslední chvíli jsem stihla náznakem zastavit paní za pultem, která se
chystala celé jídlo polít jakýmsi octem. „No,
really, I want only salt, please.“ Ale v zápětí jsem litovala. Paní
otočila solničku a solila a solila, solila a solila. Takže tak tuna soli
skončila na mém jídle. „Take away,
please.“ a pokračovali jsme v cestě „domů“.
Když
jsem to doma vybalila na talíř, najedli by se z toho tři. Snědla jsem
půlku a druhou část jsem si nechala do dalšího dne. Hranolky byly takové ty
velké, možná ručně nařezané z brambor, ale připadalo mi, že ještě nejsou
úplně dosmažené. Neodmlouvala jsem a snědla půlku. Jako stejně jsem měla hlad.
A filé ve strouhance jsem už znala z Čech, takže nic nového J. Malý Tom už dávno
spinkal v posteli. Zatímco jsem večeřela, s Míšou jsme si popovídaly
jak jinak než v češtině.
Všechno
mi vysvětlila, ukázala a přivedla mě do mého pokojíku. Mám moc hezký pokoj.
Malý, ale mám obrovskou postel jenom pro sebe, velkou vestavěnou skříň a takový
bílý stoleček s televizí. A v rohu mám takovou židličku, která je
taková zdobená, jako pro královnu. Takže na ní nesedím :-D, protože je tak
hezká, že mi to připadá škoda si na ni sednout :-D. Jo a taky mám vlastní
malinkatou koupelnu, to je super.
Žádné komentáře:
Okomentovat