Au-pairská desítka

Top 10 záležitostí, které mě doprovází v „au-paiřině“ každý den

Foto: Talacre Community Sports Centre & Gym in Camden, London - Tree Tops area

 1. Lego. Lego pod kobercem, lego pod nábytkem, lego dokonce na záchodě. Zatím jsem na to 

     nešlápla, ale až se to stane, bojím se. 

 2. Nikdy jsem netušila, že drhnutí sporáku může jít ruku v ruce se stopkami. Snažím se překonat 

     osobní rekord. 

3. Vaše dítě je nekrásnější, nejlepší a nejhodnější, všechny ostatní děti jsou zkrátka „jiné.“ 

4. Věta, že neštovice jsou jen dětská nemoc, je lež. Potvrdilo se mi to hned potom, co jsem je dostala 

    od Tomáška jako dárek. 

5. Nevím, jak jiné au-pair, ale ze mě stává vrcholový sportovec. Skáču, houpu, houpu, skáču, skáču, 

    hraju fotbal a občas mě Tomášek učí i běhat... (aniž bych běhat chtěla :-/ :-D)

6. Naučíte se několik praktických slovíček. Ještě pár měsíců a nejspíš napíšu kuchařku v angličtině. 

    Dice something, boil or fry gently, stir something and mix together. Serve with... and enjoy.

7. Většina lidí přemýšlí o nesmrtelnosti brouka pytlíka a jiných „pracovních záležitostech,“ já 

    přemýšlela nad tím, jak se anglicky řekne štětka na záchod. - Jo, je to toilet brush. Nejspíš. :D

8. Řev pobíhajících dětí byla pro mě dříve ohlušující siréna. – Stačilo pár takových hřišť a už to ani 

    neregistruju.

9. Neolizuj to, umyj si ruce, jez, seď na židli, vem si vidličku. Pořád a stále dokola. :D

10. "Co jste dělali ve školce?" "Všechno." "A s kým sis hrál?" "Se všemi." - Beru to jako skvělý 

       rozhovor, některé děti totiž odpovídají "Nic." a "S nikým." :D

            

Video: Czech au-pair: 2. díl

Nejlepší kamarádka

Au-pairovské skupiny ale také fungují i tak trochu jako seznamka. Hledají mezi sebou zpřízněné duše, tedy kamarádky, které by s ní chodily na kafe, zašly na památky nebo na koncert. Po prvních dnech bloudění Londýnem a zápasení s angličtinou jsem fakt toužila po jednom kafi s někým, s kým si můžu prostě pokecat česky. Nebudu lhát. Zkusila jsem to taky. Pak jsem ale litovala.

Aniž bych se nějak snažila, napsala mi nějaká slečna M. Ze začátku jsme si tak nějak psaly normálně. Slečna M. prý bydlí kousek ode mě a že chce taky chodit do posilky jako já. „Jo, tak někdy zajdem na kafe a pokecáme,“ napsala jsem. Pak to začalo. „No a kdy máš čas?“ „A máš čas dneska?“ „Nemáš?“ „Tak kolik máš času?“ „No?“ „Tak honem, řekni. Hm?“ „Bydlím kousek.“ „Hodina? To je v pohodě.“ Měla jsem podezření, jestli nemá náběh na stalkera :-D. Opravdu jsem moc času neměla a ta holka mi vysloveně lezla do zadku. Ani nevím jak, ale ukecala mě. Kývla jsem na jedno kafe.

Měla přijet za mnou, čekala jsem na ní na zastávce patnáct minut, když pak zavolala, že neví, co se stalo, ale autobus pořád nejede. Pak zavolala znovu, že neví, co se stalo, ale všichni museli z autobusu vystoupit dřív a že jde teda pěšky. Moc jsem tomu nerozuměla, nechtěla jsem se na ní teda vykašlat a tak jsem jí šla naproti.

Přivítala mě malá dlouhovlasá blondýnka. Chtěla jsem jít na kávu někde poblíž, ale ona mě začala hned tahat k sobě domů. Pořád tvrdila, jak je to kousek. Ale když už jsme šli půl hodiny, tak jsem měla chuť sebrat se a jít domů. Vzhledem k tomu, že jsem fakt moc času neměla.

Když jsme teda dorazily k ní domů, kde dělá au-pair, začalo to být ještě horší než jsem si myslela. „Víš, všechny holky jsou tady falešné. Všechny au-pairky jsou falešné. Já mám jedinou nejlepší kamarádku. Víš, tady se všechny tváří jako nejlepší kamarádky, a pak chodí ven i s jinýma holkama. To se mi nelíbí. Když je nejlepší kamarádka, tak má kamarádit hlavně se mnou, ne?“ Připadala jsem si jakoby mi bylo dvanáct. Myslíš to vážně, nejlepší kamarádko?! O nejlepší kamarádce mlela asi půl hodiny v kuse. „No když jsem jí pak v posilovně viděla cvičit s jinou holkou...no to byl vrchol!“ vážně řekla. Začala jsem se té holky docela bát. Pane bože, ta si mě snad přiváže i na krk. A už mě nikdy nepustí. Tvrdila, že jí je dvaadvacet. Ale po tomhle výstupu jsem si jejím věkem jistá úplně nebyla.

Už jsem na to neměla. „No já nevím, jak to tady chodí. Ale já moc nemám ráda holky, co lezou jiným holkám do zadku. A nemám ráda pojem nejlepší kamarádka.“ řekla jsem slečně M. slušně. Ano, mám pár blízkých přátel, kterým se třeba svěřím se vším, ale nepotřebuju, aby mi kvůli toho lezli do zadku nebo já jim. A pojem nejlepší kamarádky se mi jednou pro vždy po téhle holce fakt zhnusil. Když jsem dorazila domů, čekala mě na facebooku od ní zpráva. „Tak co myslíš, budeme si rozumět?“ Co k tomu dodat? Asi nic :-D. Angličani takové lidi nazývají trefně - "weirdo".

Flek!

Au-pairky využívají naplno možností facebooku a shlukují se v uzavřených skupinách, kde je takových holek i několik tisíc. V takové skupině jsem i já. Radíme se tam o každodenních au-pairovských situacích. A nebo se tam taky řeší, jak nejlépe vyžehlit průser.

Typický au-pairovský problém jsem řešila shodou okolností nedávno. „Holky, pomoc, mám asi průser. Mají starou žehličku a zrovna když jsem otci rodiny žehlila tu drahou nejbělejší košili, mi ta mrcha udělala rezavý flek na rukáv.“ Zrovna tou dobou došel i prací prášek, takže jsem košili ani neměla v čem vyprat. Pobíhala jsem po baráku, hledala jakoukoliv věc podobající se prášku na praní a zároveň doufala, že se na facebooku objeví nějaká rada. „Jedlá soda s citrónem, ta vždycky zabere!“ radila nějaká slečna. Ani nevím, jak se jedlá soda řekne anglicky. Našla jsem aspoň ten citrón, pokapala jsem jím teda flek. Prášek jsem furt nenacházela, a tak jsem se rozhodla použít kapku jaru. Ve stresu jsem to na ten rukáv ale úplně rozpatlala, takže se flek ještě víc rozpil. Vypadalo to příšerně. Ze zoufalosti jsem to flákla do pračky.

„Víš, dávno když jsem pracoval na zákaznické podpoře, tak nám tam nějaká paní volala, že jí nefunguje pračka. Pak z ní vylezlo, že tam místo prášku naflákala jar. Místo bytu pak měla mydlinkovou koupel,“ napsal kamarád, kterému jsem nehodu s košilí vylíčila. Paráda! To jsi mi pomohl, pěkně děkuju! Áchjo, dělám tu au-pairku necelé dva týdny, hned zničím košili a rovnou i pračku. Vybavil se mi ten rozpatlaný jar na košili. Letěla jsem se podívat na pračku.  Je to dobrý, pračka pere. To sice prala, ale košili jsem v tom čistě bílém mydlinkovém bubnu neviděla. Hodinu a půl jsem seděla v kuchyni před pračkou a trnula.

Ulevilo se mi, když jsem košili vyndala. Flek zmizel. A pračka funguje dál, bez problémů. I tak doporučuji, abyste to doma raději nezkoušeli. Nemuselo by to dopadnout dobře :-D.