Nejlepší kamarádka

Au-pairovské skupiny ale také fungují i tak trochu jako seznamka. Hledají mezi sebou zpřízněné duše, tedy kamarádky, které by s ní chodily na kafe, zašly na památky nebo na koncert. Po prvních dnech bloudění Londýnem a zápasení s angličtinou jsem fakt toužila po jednom kafi s někým, s kým si můžu prostě pokecat česky. Nebudu lhát. Zkusila jsem to taky. Pak jsem ale litovala.

Aniž bych se nějak snažila, napsala mi nějaká slečna M. Ze začátku jsme si tak nějak psaly normálně. Slečna M. prý bydlí kousek ode mě a že chce taky chodit do posilky jako já. „Jo, tak někdy zajdem na kafe a pokecáme,“ napsala jsem. Pak to začalo. „No a kdy máš čas?“ „A máš čas dneska?“ „Nemáš?“ „Tak kolik máš času?“ „No?“ „Tak honem, řekni. Hm?“ „Bydlím kousek.“ „Hodina? To je v pohodě.“ Měla jsem podezření, jestli nemá náběh na stalkera :-D. Opravdu jsem moc času neměla a ta holka mi vysloveně lezla do zadku. Ani nevím jak, ale ukecala mě. Kývla jsem na jedno kafe.

Měla přijet za mnou, čekala jsem na ní na zastávce patnáct minut, když pak zavolala, že neví, co se stalo, ale autobus pořád nejede. Pak zavolala znovu, že neví, co se stalo, ale všichni museli z autobusu vystoupit dřív a že jde teda pěšky. Moc jsem tomu nerozuměla, nechtěla jsem se na ní teda vykašlat a tak jsem jí šla naproti.

Přivítala mě malá dlouhovlasá blondýnka. Chtěla jsem jít na kávu někde poblíž, ale ona mě začala hned tahat k sobě domů. Pořád tvrdila, jak je to kousek. Ale když už jsme šli půl hodiny, tak jsem měla chuť sebrat se a jít domů. Vzhledem k tomu, že jsem fakt moc času neměla.

Když jsme teda dorazily k ní domů, kde dělá au-pair, začalo to být ještě horší než jsem si myslela. „Víš, všechny holky jsou tady falešné. Všechny au-pairky jsou falešné. Já mám jedinou nejlepší kamarádku. Víš, tady se všechny tváří jako nejlepší kamarádky, a pak chodí ven i s jinýma holkama. To se mi nelíbí. Když je nejlepší kamarádka, tak má kamarádit hlavně se mnou, ne?“ Připadala jsem si jakoby mi bylo dvanáct. Myslíš to vážně, nejlepší kamarádko?! O nejlepší kamarádce mlela asi půl hodiny v kuse. „No když jsem jí pak v posilovně viděla cvičit s jinou holkou...no to byl vrchol!“ vážně řekla. Začala jsem se té holky docela bát. Pane bože, ta si mě snad přiváže i na krk. A už mě nikdy nepustí. Tvrdila, že jí je dvaadvacet. Ale po tomhle výstupu jsem si jejím věkem jistá úplně nebyla.

Už jsem na to neměla. „No já nevím, jak to tady chodí. Ale já moc nemám ráda holky, co lezou jiným holkám do zadku. A nemám ráda pojem nejlepší kamarádka.“ řekla jsem slečně M. slušně. Ano, mám pár blízkých přátel, kterým se třeba svěřím se vším, ale nepotřebuju, aby mi kvůli toho lezli do zadku nebo já jim. A pojem nejlepší kamarádky se mi jednou pro vždy po téhle holce fakt zhnusil. Když jsem dorazila domů, čekala mě na facebooku od ní zpráva. „Tak co myslíš, budeme si rozumět?“ Co k tomu dodat? Asi nic :-D. Angličani takové lidi nazývají trefně - "weirdo".