International evening at Tom’s school

„Jani, potřebovala bych, abys mi pomohla s mezinárodním večerem, který bude v Tomové škole.“ „No, jasně! Jeee, tak to je super. Budeme vařit česká jídla, jupí!“

International evening se zdál jako ten nejskvělejší nápad. Já a Míša (host mum) jsme měly v očích honosný stůl překypující masem, domácími knedlíky, omáčkami, koláči a honzovými buchtami. „Třeba bych mohla domluvit i nějakou cimbálovku! A mohly bychom se navléct do krojů!“ vyslovila s hvězdičkami v očích Míša. „To bychom mohly! A taky si tam dáme českou vlajku. A budeme mít i český domácí knedlík!“ odpověděla jsem ještě víc nadšeně. Všechno jsme měly dokonale vymyšlené nejméně tři týdny dopředu.

International evening byl naplánován na pátek od pěti do sedmi hodin večer.

Monday

Míša: „Jo, měla bych už domluvit tu cimbálovku. A taky nakoupit.“

Já: „Já bych měla najít recept na ty koláče a buchty.“

Tuesday

Míša: „Tu cimbálovku asi nestihneme, co? A ty domácí knedlíky...no já nevím.“

Já: „Pořád jsem ještě nenašla recept na ty honzovy buchty. Ale asi to nebude nic jednoduchého. Co když to nenakyne?“

Wednesday

Míša: „Víš co? Uděláme gulášovku a zelňačku a udělám to den dopředu, ať je to ještě lepší. A k tomu upečeme bábovku. Každopádně pojedu do toho mezinárodního obchodu. Tam budou mít český chleba a určitě tam budou mít nějaké výborné klobásky taky.“

 Já: „Ty honzovy buchty asi nedám. No a.. asi bychom tam měly mít nějakou českou vlajku. Určitě to bude snadné sehnat od někoho na facebooku, zeptám se. A nejlíp takovou tu velkou, mohly bychom ji mít přes celý stůl.“

Thursday

Míša: „Tak víš co? Vařit budeme v pátek, však to se uleží i za těch pár hodin. Všechny recepty už mám vytištěné. Tak já jedu do toho mezinárodního obchodu pro ten chleba a klobásy.“

(...po hodině) Míša: „Jo, tak jsem se zbytečně projela autem. Nedalo se tam nikde zaparkovat. Nemám chleba a nemám ani klobásy. Zítra zajedeme do Waitrose. Tam všechno sežene.“

Já: „Však to stačí. A třeba tam budou mít aspoň polský chleba!“ A vlajku...vlajku nemám. Ani jednu jedinou.“

Friday – "Den D"

Měly jsme naplánováno, že začneme nákupem už v 9:00 am ráno.

Míša: „Jsem unavená. Začneme v 10 hodin.“

Já: „Paráda! Tak já jdu taky ještě spát.“

10:00 am

Míša: „Pořád se cítím unavená. Potřebuju ještě hodinu.“

Já: „Zkusím zajet do Sports Direct, tam prý prodávají české vlajky!“

Sports Direct: "Dobrý den, sháním českou vlajku, máte?" "To asi nemáme, ale můžete si vzít třeba jinou, slečno! Máme tu spoustu Švýcarských nebo třeba i Finská by se našla..."

"Ne, děkuju, já fakt potřebuju svůj stát.."  (OMG :-D)

11:00 am

Konečně jsme jely do Waitrose a nakoupily vše, co jsme potřebovaly. Ale polský chleba neměli. Tak jsme koupily nějaký, co se aspoň podobal českému. Pak jsme ještě sháněly ubrus.

13:00 pm

Začaly jsme vařit.

Míša: „Víš co? Měly bychom u toho pít.“ A nalila nám sklenku červeného vína. :D

Šlo to celkem dobře, dost jsme se u toho i nasmály. Dosmály jsme se však v moment, když Míša přišla v 15:30 s Tomáškem ze školky a se zprávou, že jiné matky vaří už od 9 hodin ráno.

16:00 pm

Obě uřícené a zpocené. Polívky navařené, bábovka v troubě. Míša naposledy míchá jednu z polévek. Byly skutečně výborné, moc se nám povedly. „Je to nějaké řidké. Skoro to vypadá jako bychom vařily pro bezdomovce :D.  Přijdeme a budeme tam do mističek rozlívat polívku.“ „Áchjo, to mi ani neříkej. Takhle to nevypadá. Nene!“ řekla jsem. :D

16:15 pm

Začaly jsme vymýšlet, co si vůbec oblečeme. Do toho jsem ještě stihla nastříhat malé české vlajky, co Míša snad jako zázrakem stihla vytisknout. A to ještě měnila náplně v tiskárně :D.

16:30 pm

Druhá bábovka pořád v troubě. „A Míšo? V kolik hodin tam máme být?“ „No, máme tam být v 16:30.“ „Aha, tak to už bychom asi měly jet.“ :D

16:40 pm

Všichni naskládaní v autě. A to jsme si ještě naivně myslely, že Paul přijde dřív z práce a bude nás tam moci zavézt autem. :D Míša za volantem, já pod nohama guláš a maso, v ruce zelňačku a vedle Tomáška seděla bábovka. Pochopitelně jsem Míše pořád musela připomínat hlavně ať jede pomalu, protože hrnce byly opravdu skoro do plna. „Cítím guláš.“ „Míšo, to ani neříkej. To jinak znamená, že to mám na botách.“ :D Zpomalovací retardéry jsem v tu chvíli skutečně nenáviděla.

Asi v 16:45 jsme dorazili na místo. Tomášek bezstarostně vyběhl na hřiště a ještě mi dal za úkol donést mu z domu oblek Transformera, když jsem běžela pro druhou bábovku :D. Skoro všechny stoly už jely v plném provozu, a tak jsme si našly nějaký volný. Vedle takových sympatických Indek. Vypadaly přátelsky. Vzápětí jsem se už tak přátelsky vedle nich ale necítila. Vyložily jsme tam ty svoje kastroly se slavnýma polévkama a odkryly dvě bábovky. Náš stůl se rozhodně neprohýbal pod tíhou domácích tlustých knedlíků, masa, omáček, koláčů a honzových buchet. Dvě polívky, dvě bábovky a chleba, to bylo všechno. A i tak jsme to připravovaly skutečně celý den.

Indický stůl se ale skutečně prohýbal. Všelijaké závitky, jakési koule, trubičky, nějaký smetanový nákyp, maso, omáčky a já nevím co ještě, na to stály zástupy lidí. Náš stůl všichni vítězoslavně...obcházeli. :D Ale pořád jsme na tom nebyly tak hrozně. Vedlejší stůl napravo měl jenom pár čokoládových sušenek. Docela rychle odešli.

The Indian table

Ještě, že dorazily Tania a Magdeleine, moje kamarádky. Ty nás ve štychu nenechaly a všechno ochutnaly. :D Udělaly nám dobrou reklamu, protože pak se snědly obě bábovky a hrnec guláše taky zmizel. Na ten chodili hlavně chlapi. Těm já vždycky řekla, že je to polévka, kde je strašně moc masa a že jim to bude určitě chutnat. Což byla taky pravda! :D Teda kromě jednoho pána, který náš guláš vzápětí z neznámého důvodu vyhodil. Takové škody! Příště, ať si trhne nohou, tsss, Anglán!

Poté dorazil i Paul. „Helloooo, so what about your czech meals? Is it going well?“ Myslím, že něco takového řekl. „Paul, I don’t want to be Czech :D. Have a look at table from India!“ řekla jsem. Paul otočil hlavu, zasmál se a uznal, že jejich stůl vypadá skutečně dobře :D. 

Potom jsem se šla podívat po okolí a zastavila se u polského stolu. A ti to měli podobné jako my, Češi! Měli tam bramborový salát, pak jakési závitky s rýží, chleba a nějaké léčo s fazolema nebo co to bylo a nějaké malé sladké řezy. A navíc to byli docela fajn lidi :D.

Příští rok? Asi se nezúčastníme :D.

Our Czech table