Prachy, víkendy a práce v křesílku

V rodině se tak trochu změnila situace, což se může stát zkrátka kdykoliv. Potřebují mě stále, ale na méně hodin. A tak jsem vlastně dostala super šanci, najít si další extra job k tomu. Jééé, tak to je super, budu mít spoustu peněz a super práci třeba někde na recepci. No to je pohádka. Myslela jsem si naivně.

„How is going your job hunting, Jana?“ zeptal se mě Paul (host dad). „Hledám, hledám práci jako receptionist, bude to super!“ odpověděla jsem nadšeně. „Na recepci? Tak na to ještě nemáš dost dobrou angličtinu, Jani. Ale je dobrá na to, aby sis našla někde práci v kavárně, hospodě nebo baru.“

Růžový obláček byl náhle fuč a s ním i prachy, volný víkendy a práce v křesílku. Dva týdny jsem rozesílala životopisy úplně všude. Ani práce uklízečky se mi nezdála najednou tak špatná.

Application form je hotový peklo. Je to takový formulář, mnohdy třeba i na pět stran vyplňování otázek typu: Proč chcete pracovat právě pro nás? A váš oblíbený produkt? Jakou u nás plánujete kariéru? Asi po dvacítce odeslaných životopisů a formulářů jsem navíc zjistila, že mám to své CV špatně. Fakticky mě nenapadlo, že tady se píše životopis úplně jinak. To jsem se mohla divit, že se nikdo neozýval :D. Pak jsem obdržela email, že jsem neuspěla v application form do Sainsbury’s (obchod stejně velký jako Albert, malý Tesco, Hruška). No tak to mě vytočilo. To jsem tak blbá, že se nedostanu ani do obchodu nebo co? Asi bych se měla nad sebou vážně zamyslet. :-D

Své strasti jsem začala sdílet i se stránkou Au-pairs in a tam se našel kluk s obdobnou situací a podobným levelem angličtiny jako mám já. „Jo, tak někdo mi teď volal a rozuměl jsem tak tři slova.“ Nebo „Tak já ti dám zítra vědět, jestli jsem se dostal na třídiče pošty nebo ne. Do kavárny mě nevzali.“ – Už jsem si aspoň tak blbě nepřipadala :-D. Jani, nejsi sama, vidíš?

Bylo pro mě dost frustrující zjištění, že práce, kterýma jsem si prošla na vysoké škole při studiu, budu muset dělat znovu. Na anglickém trávníku v parku jsem se s tímto smiřovala dobrý tři hodiny čuměním do prázdna a opakovaným povzdychováním nad těžkostmi života :-D. Pomohlo to. ÁÁÁle ták co, kavárna bude dobrá a budu tam mluvit anglicky celý den. Jdu do toho. Najdu si job v kavárně.

Pret A Manger

„Jdi do Pret A manger coffee shop. Je to dobrá značka a když jsem přišla do Anglie, začínala jsem tam.“ Poradila mi jedna slečna, která už je dnes nejspíš „za vodou.“ Tak jsem tam šla. Čekala jsem pohovor nebo tak něco. Posadili mě k počítači, ať vyplním formulář. Application form. Zase. Fakt děs. Když jsem asi po dvaceti minutách usínání u počítače skončila, řekli mi, že mám druhého dne přijít na pohovor v deset hodin ráno. 

To, co nazývali pohovorem, se mi jako pohovor fakt nezdálo. Já byla hrozně nervózní, potila jsem se snad i za ušima a anglicky už jsem neuměla ani pozdravit. Fakticky mi na tom záleželo. Ovšem slečna měla očividně takových pohovorů po krk. Vůbec mě neposlouchala, celou dobu se dívala po kolemjdoucích a né na mě. Neposlouchala mě až do chvíle, kdy se mě zeptala na tři vlastnosti, které bych u sebe upřednostnila. Řekla jsem friendly, hard-working and crazy. HAHA. Povídám to potom doma a host mum na mě valí oči, co jsem to tam pane bože řekla. „Cože si to řekla? Crazy? Víš crazy se používá tak akorát na to, když jsi tak zralá jít do nemocnice.“ Bylo ticho. To byl fakt trapas :-D.

Anyway... slečna řekla, že mám přijít až po dvanáctém červenci se zeptat, když nemůžu nastoupit hned. A že každý nováček začíná v kuchyni, jen abych věděla. Upřímně, po tom, co jsem té slečně ze slavného Pret A Manger byla vlastně ukradená, se mi tam už vůbec nechtělo.

Počasí?

Jednoho dne se host mum rozhodla, že mi s tím hledáním práce trochu pomůže. Vytiskla jsem si štos životopisů, vzala mě do auta a vydaly jsme se do moc pěkné oblasti Londýna. Do Hampstead Heath. U každé pěkné kavárny nebo restaurace, které Míša znala nebo tam třeba byla, jsme se zastavily a tam jsem se ptala na práci.

„Jani a jak se vlastně ptáš na práci?“ ptala se mě. Nahodila jsem sebevědomý výraz a suverénně odpověděla: „Hello, I would like to ask for job here. Is here any possibility to work?“ Přece vím, jak se mám ptát na práci. Moje angličtina zas tak hrozná není, ..žiši...

„Jo. Tak tahle věta se mi teda vůbec nelíbí. Možná bys mohla použít tohle: Hello, I am wondering whether you are looking for people.“ pověděla.

„Myslíš jako weather?“ Myslíš jako počasí? Proč mám říkat počasí uprostřed věty? „No wedr, prostě wedr.“ Ahá, takže to bude nejspíš „jestli“ a né počasí!

Hello, I am wondering whether you are looking for people. Hello, I am wondering whether you have any vacancies here. (tak nějak to bylo, myslím) Tyhle věty jsem se učila dobrých deset minut.

Nakonec se mi tenhle den s host mum fakt vyplatil. Dala jsem to! Mám práci v kavárně!